U příležitosti vydání knihy „Děti z tibetského pohoří Bayan Har“ mohu s
plným přesvědčením prohlásit: Pouze při psaní dětské literatury zůstávají
oči čisté jako pramenitá voda, bez sebemenší stopy nečistoty, bez náznaku
stínu či bouřlivých mraků. Tyto oči jsou naplněny bezpodmínečným
očekáváním a důvěrou, které září jako lucerna v temnotě, vedoucí nás s
neochvějnou jistotou kupředu.
